Nový výzkum ukazuje: skleněné lahve mohou uvolňovat více mikroplastů než plast. Jak to ovlivňuje zdraví a co dělat, abyste se vyhnuli riziku – v článku Open Oil Market.
Francouzští vědci z agentury pro bezpečnost potravin ANSES provedli sérii testů různých nápojů – vody, limonády, ledového čaje, piva a vína – nalitých do různých typů obalů. Jejich výsledky překvapily dokonce i samotné výzkumníky: v nápojích ze skleněných lahví se našlo výrazně více mikroplastů než v obdobných nápojích v plastových lahvích nebo plechovkách. V některých případech se úroveň mikroplastových částic ve skle ukázala být pětkrát, až padesátkrát vyšší. To zpochybňuje ustálené názory o „čistotě“ skleněného obalu.
Neočekávané výsledky výzkumu
Nový výzkum provedený laboratoří ANSES ve Francii porovnal úroveň mikroplastů v populárních nápojích podle typu obalu. V každé testované kategorii – ať už šlo o sycené nealkoholické nápoje, ledový čaj, pivo či minerální vodu – skleněné lahve vykázaly největší znečištění plastovými částicemi. V průměru bylo v litru nápoje ze skleněného obalu nalezeno přibližně 100 mikročástic plastu. Pro srovnání, ten samý nápoj nalitý do plastové lahve nebo kovové plechovky obsahoval pouze 2 až 20 částic na litr. I samotní výzkumníci přiznali, že „očekávali opačný výsledek“, protože původně předpokládali větší čistotu skla.
Barva na víčkách – skrytý zdroj částic
Tajemství nepřiměřeně vysokého znečištění skleněných lahví spočívá v jejich víčkách. Skleněné lahve pro nápoje jsou obvykle uzavřeny kovovými víčky s vnitřním plastovým těsněním a zvenčí jsou nabarveny. Výzkum ANSES odhalil, že mikroplastové částice nalezené v obsahu skleněných lahví se shodují co do barvy i složení s nátěrem pokrývajícím tato kovová víčka. Jinými slovy, barevné kovové víčko se stává zdrojem mikroplastů v nápoji.
Příčinou vniknutí plastu do nápoje je tření víček o sebe během skladování a přepravy. Kovová víčka, která se dotýkají před plněním, nepozorovaně škrábou nabarvený povrch jednoho druhého. Nejmenší kousky nátěru, neviditelné pro oko, se pak při uzavření lahve uvolňují dovnitř. Tímto způsobem každé skleněné obalové zařízení s nabarveným víčkem přispívá k neviditelnému znečištění nápoje. Naproti tomu plastové lahve jsou vybaveny celoplastovými víčky bez nátěru, což vysvětluje, proč v nich je úroveň mikroplastů výrazně nižší. Skleněné lahve s korkovými či jinými nenabarvenými víčky (např. lahve na víno) pak naopak prakticky neprodukují takový efekt.
Proč některé nápoje jsou více znečištěné
Rozdíly v úrovni mikroplastů mezi druhy nápojů přiměly vědce přemýšlet o dalších faktorech. Proč například obsahovaly sycené nápoje a pivo ve skle desítky částic, zatímco voda jen několik jednotlivých? Odborníci se domnívají, že hrají roli vlastnosti samotného nápoje a podmínky skladování:
- Sycení a tlak: nápoje s oxidem uhličitým (cola, limonáda, pivo) vytvářejí zvýšený tlak uvnitř lahve. To může zvýšit tření víčka o hrdlo a podpořit odlupování částic barvy.
- Kyselost prostředí: některé sycené limonády a sodové nápoje mají kyselý pH. Kyselina může změkčovat polymerní nátěry, což usnadňuje uvolňování mikročástic.
- Teplota a přeprava: teplotní výkyvy, třepání a dlouhá přeprava zvyšují opotřebení víček. Pohyb lahví v bednách nebo kontejnerech vede k trvalému tření víček o sebe, což zvyšuje odlupování barvy.
Takže nejvíce mikroplastů se nacházelo v těch případech, kde se spojovaly zranitelné prvky obalu (barevná víčka) a agresivní podmínky – tlak sycených nápojů, chemické složení a mechanické působení během přepravy. Voda a nápoje bez plynu se naopak ukázaly jako méně náchylné k tomuto problému.
Potenciální rizika pro zdraví
Zatím nebylo stanoveno, zda zjištěná úroveň mikroplastů představuje přímé ohrožení zdraví – vědci nemají jasný „toxický práh“ pro takové částice. Nicméně samotný fakt přítomnosti mikroplastů v potravinách a nápojích vyvolává obavy lékařů a ekologů. Mikroskopické plasty se mohou hromadit v těle a ovlivňovat ho mnoha způsoby:
- Hromadění v orgánech: při příjmu jídla a pití se mikroplast může usazovat v různých tkáních. Jeho částice byly již nalezeny v plicích, játrech, střevě a dokonce v krvi a mateřském mléce člověka. Dlouhodobé hromadění cizích částic ohrožuje poškození buněk a orgánů.
- Kronické záněty: imunitní systém rozpoznává plast jako cizí objekt a pokouší se s ním bojovat. Trvalá přítomnost mikroplastů může způsobovat vleklé zánětlivé procesy, které časem poškodzují zdravé tkáně.
- Porucha střevní mikrobioty: plastové částice v trávicím systému mohou narušovat rovnováhu střevních bakterií. Výzkumy ukazují, že mikroplast mění složení mikrobioty, což může vést k trávicím potížím, oslabení imunity a metabolickým poruchám.
- Přenášení toxických látek: mikroplast přitahuje a adsorbuje na svém povrchu různé toxické sloučeniny – od pesticidů a těžkých kovů až po dioxiny. Dostat se spolu s částicemi do organismu, tyto chemikálie mohou způsobovat další škodlivé účinky, včetně hormonálních poruch.
Ačkoliv přímá škoda z malých dávek mikroplastů zatím nebyla zcela prokázána, lékaři se shodují, že zbytečný „plastový prach“ v naší stravě rozhodně nepřispívá ke zdraví. Zvláštní pozornost vzbuzuje jeho schopnost vyvolávat chronické záněty a přenášet uvnitř těla škodlivé chemikálie – faktory, které mohou časem přispět k rozvoji závažných onemocnění.
Způsoby snižování mikroplastů v obalu
Naštěstí, po zjištění zdroje znečištění, vědci navrhují i řešení pro jeho snížení. Výrobci nápojů mohou relativně snadno omezit vniknutí plastu z víček vylepšením technologických procesů. Experti ANSES otestovali několik metod předzpracování víček před uzavřením a dosáhli významného snížení mikroplastů. Zde jsou klíčová opatření:
- Předběžné čištění víček. Foukání nových víček stlačeným vzduchem a poté oplachování filtrovanou vodou a alkoholem před plněním umožnilo snížit obsah mikročástic přibližně o 60%.
- Opatrné uskladnění víček. Je důležité minimalizovat tření víček o sebe před plněním. K tomu mohou výrobci změnit podmínky skladování a přepravy víček – například použít podložky nebo děliče, které zabraňují masovému kontaktu víček. Snížení mechanického působení na nátěr sníží vytváření škrábanců a odpadu barvy.
- Vylepšení materiálů a nátěrů. Dalším směrem je vývoj odolnějších a proti oděru odolných materiálů víček. Použití barev, které méně podléhají odlupování, nebo alternativních ochranných nátěrů umožní minimalizovat migraci částic.
Zavedení těchto opatření může výrazně zlepšit situaci. Přizpůsobení procesů (čištění nebo nové podmínky skladování) bude výrobce stát relativně nízké náklady a pro spotřebitele povede k čistějšímu produktu bez zbytečných příměsí.
Důsledky pro průmysl nápojů
Objev francouzských specialistů slouží jako signál pro celý průmysl nápojů a balení. Skleněné obaly byly po mnoho let propagovány jako ekologická alternativa plastu: nevytvářejí plastový odpad, jsou recyklovatelné a neuvolňují škodlivé látky do obsahu. Nový faktor mikroplastů však ukazuje, že i sklo má skryté rizika. To neznamená, že by se skleněných lahví mělo vzdát – spíše je třeba zlepšit jejich konstrukci a výrobní cyklus.
Pro výrobce nápojů je závěr zřejmý: kontrola kvality by měla brát v úvahu nejen samotnou tekutinu, ale i všechny prvky obalu. Dodatečné kontroly na mikroplasty a preventivní opatření (jako je popsané čištění víček) se mohou stát novým standardem v oboru. Regulátoři a spotřebitelé věnují stále větší pozornost bezpečnosti a čistotě produktů. Společnosti, které investují do „bezmikrplastových“ řešení, získají na reputaci.
Co to znamená pro spotřebitele
Poznání o tomto problému pomáhá zodpovědněji přistupovat k výběru. Ačkoli je těžké úplně se vyhnout mikroplastům v současných podmínkách, lidé mají právo očekávat od značek transparentnost a zlepšení technologií. Jednoduché kroky – jako například oplachování hrdla a víka před opětovným uzavřením lahve – mohou také mírně snížit množství plastu v nápoji. V konečném důsledku zvyšování pozornosti k mikroplastům ze strany všech účastníků trhu podněcuje tvorbu čistších a bezpečnějších produktů pro spotřebitele.
