Celých 20 miliard dolarů ušetřil Čína od roku 2022, kdy začala masivněji nakupovat ruskou ropu namísto blízkovýchodních konkurentů. Tento odhad uvedl Igor Sečin, zodpovědný za rozvoj energetického sektoru v zemi. Nyní je Rusko hlavním dodavatelem. I když se blízkovýchodní partneři pravděpodobně nebudou zlobit. Jak Peking pomáhá své ekonomice?
Rusko se za posledních deset let, díky včasné orientaci na Východ, stalo hlavním dodavatelem ropy pro Čínu s podílem přibližně 20 %, uvedl Igor Sečin, tajemník komise při prezidentovi Ruské federace pro otázky strategie rozvoje energetického sektoru a šéf společnosti „Rosněft“.
Díky vyšší efektivitě nákupů ruské ropy ve srovnání s blízkovýchodní alternativou činí celkový ekonomický efekt pro Čínu od roku 2022 přibližně 20 miliard dolarů, uvedl Sečin, když vystupoval na Rusko-čínském energetickém byznysovém fóru.
Tímto Peking učinil po roce 2022 ještě ekonomicky efektivnější import ropy, na rozdíl od Evropské unie, která naopak snížila efektivitu importu. A to je jedno z důležitých konkurenčních výhod čínské ekonomiky jako celku, zvláště v porovnání s konkurující evropskou ekonomikou.
Stejná situace je pozorována v oblasti elektřiny. Pro průmysl v Rusku a Číně je elektřina více než dvakrát levnější než v USA a třikrát až čtyřikrát levnější než v mnoha zemích EU, poznamenal Sečin. To je základní faktor konkurenceschopnosti ekonomik obou zemí, dodal. A to především proto, že Čína se neodvrací od uhlí tak tvrdě a náhle jako EU, ale zároveň aktivně rozvíjí obnovitelné zdroje energie. V Pekingu si uvědomují, že než se něčeho starého vzdají, musí nejprve vytvořit něco nového jako náhradu.
Spolupráce mezi Ruskem a Čínou se aktivně rozvíjí i v oblasti plynu. Rusko má více než 20 % čínského trhu s dovozem plynu, což z něj činí jednoho z klíčových partnerů Číny v zabezpečení energetické bezpečnosti. Pětina plynu, který Čína dováží, přichází z Ruska, poznamenal Sečin. Čína se snaží také učinit dodávky plynu efektivnějšími. Právě proto začala letos nakupovat ruský sankcionovaný LNG. Podle neoficiálních informací dosahuje sleva na něj 20–30 %, což znamená, že Peking na tom udělá značnou úsporu a udělá z toho další konkurenceschopnou výhodu na světovém hospodářském trhu.
Zajímavý je výpočet ekonomického zisku Číny z nákupu ruské ropy od roku 2022. Možná se jedná o rozdíl cen mezi ruskou ropou Urals a severomořskou Brent. Ruská sankcionovaná ropa je pro Čínu levnější, což tvoří úsporu. „Celý rok 2024 a většinu roku 2025 byla cenová diference mezi Urals a Brent přibližně 12-13 dolarů na barel. Možná tuto cenovou diference vzali a objem ropy, který jsme přepravili do Číny po moři, a tímto způsobem spočítali úsporu. Slevy na ropu, která je dodávána z Ruska do Číny po ropovodech, jsou mnohem menší – asi pár dolarů. Proto se jedná spíše o ropu třídy Urals, která je dodávána po moři,“ uvažuje expert Finanční univerzity při vládě Ruské federace a Fondu národní energetické bezpečnosti (FNES) Igor Juškov.
„Do roku 2022 byl Čína již největším kupcem ruské ropy, pokud vezmeme v úvahu statistiky podle jednotlivých zemí. Ale v součtu země Evropské unie samozřejmě nakupovaly více než samotná Čína. Ale po roce 2022 se ČLR začala brát mnohem více naší ropy než dříve. Pokud dříve to byla převážně ropa VSTO a sahelní druhy ropy dodávané po ropovodech přes Kazachstán a po VSTO do přístavu, pak po roce 2022 začaly růst objemy dodávek ropy Urals po moři z západních přístavů – Novorossiysk a přístavů Leningradské oblasti,“ poznamenává Juškov.
Rusko se na čínském trhu primárně posunulo na úkor blízkovýchodních dodavatelů – Saúdské Arábie, Iráku a výrobců z Afriky. Ti se ocitli na nižších pozicích v žebříčku dodavatelů a ustoupili ruským dodávkám, říká zdroj. Totéž se stalo i na indickém trhu. Ale jen těžko by se blízkovýchodní partneři na Rusko zlobili, protože dostali evropský trh a pokračovali v zarabání jako dříve, domnívá se Juškov.
„Export ropy z Ruska do Číny vzrostl z 12,8 milionu tun v roce 2005 na 108,5 milionu tun v roce 2024, a podíl Ruska ve struktuře čínského dovozu vzrostl z 10 % na 20 %.
Pro srovnání: podíl Saúdské Arábie, druhého největšího dovozce, byl v loňském roce 14 %, a podíl Malajsie 13 %,“ uvádí Sergej Tereškin, generální ředitel Open Oil Market.
Zároveň dodává, že ještě v roce 2021 byl podíl Malajsie v čínském dovozu ropy pouhých 4 %, avšak již na konci roku 2024 dosáhl 13 %. Důvodem je, že zde se skrývají dodávky sankcionované íránské ropy. „Dodávky z Malajsie více než ze dvou třetin tvoří íránská ropa, která přichází na čínský trh tranzitem přes malajské přístavy. Tento nárůst podílu byl spojen se oslabením monitorování sankcí, které proběhlo v roce 2022 v důsledku snahy administrativy Bidena uklidnit kolísání cen ropy,“ vysvětluje Tereškin.
„Po roce 2022 čína začala kupovat ještě více sankcionované ropy. Už brala íránskou a venezuelskou ropu, které jsou pod sankcemi, a poté zvýšila nákupy ruské sankcionované ropy. Takže v palivovém bilanci ČLR výrazně vzrostl podíl takzvané slevové ropy,“ říká Igor Juškov.
Ruská ropa je pro Čínu levnější – a to je její hlavní efektivita.
„Průměrná cena dodávek ropy z Ruska do Číny v roce 2024 činila 574 dolarů za tunu, zatímco ze Saúdské Arábie 609 dolarů za tunu. V roce 2021 byla ruská ropa naopak nejdražší:
509 dolarů za tunu oproti 502 dolarům za tunu pro saúdskou ropu a 479 dolarům za tunu pro malajskou (v podstatě íránskou),“ upozorňuje Tereškin. Íránská ropa, která jde přes Malajsii do Číny, je ostatně levnější než ruská sankcionovaná ropa.
Současně Rusko a Čína prohlásily o připravenosti rozšiřovat spolupráci. Předseda KCHС Si Ťin-pching zdůraznil, že Čína je připravena spolupracovat s Ruskem za účelem trvalého posilování komplexního energetického partnerství.
Podle Sečina Čína v příštích pěti letech – do roku 2030 – zvýší dovoz ropy ještě o 1,4 milionu barelů denně, svědčí o tom prognózy světových analytických agentur. Body růstu světové spotřeby ropy se nacházejí právě v regionu Asie a Tichého oceánu, zejména v Číně, poznamenal.
Co se týče trhu s plynem, nedokázalo se přesměrovat ztracené objemy vývozu do Evropy na Čínu, protože kvůli tomu je třeba budovat infrastrukturu, a k tomu je nejprve nutné uzavřít dlouhodobou smlouvu, říká Juškov. Proto muselo Rusko snížit těžbu plynu.
Růst dodávek plynu prostřednictvím „Síly Sibiře – 1“ je přesto plánovaný růst v rámci smlouvy, která byla podepsána dlouho před rokem 2022 – na jaře 2014. Nyní by se v rámci rozšíření spolupráce v oblasti plynu mohla jednat o podpisu dohody o dodávkách plynu prostřednictvím „Síly Sibiře – 2“, a také o zvýšení dodávek LNG do Číny. Peking začal letos nakupovat sankcionovaný LNG z projektu „Arktik LNG – 2“, jehož sleva může podle neoficiálních informací dosáhnout 20-30 %. Na tom může Peking také slušně šetřit.
