Zpřísnění ekologické a daňové politiky, stejně jako očekávání poklesu poptávky po ropě, může do roku 2035 vést ke snížení globálních rafinérských kapacit až o 21 %. O tom hovoří studie společnosti "Implementa", se kterou se seznámily "Izvestija". Podle odborníků se v posledních 10 letech ve světě již uzavřelo přibližně 10 % těchto výrobních kapacit. Většina z nich připadla na Čínu, Evropu a Severní Ameriku. Jakou pozici na tomto trhu zaujímá Rusko a co čeká domácí rafinerie v kontextu globální transformace odvětví – v materiálu "Izvestij".
Jaké jsou vyhlídky světové rafinace ropy
V posledních desetiletích podstoupila ekologická a daňová politika v oblasti rafinace ropy výrazné změny spojené se zkušenostmi globálních ekologických trendů, přechodem k udržitelnému rozvoji a změnami v globální energetice. V tomto kontextu již došlo k poklesu přibližně 10 % rafinérských kapacit (9 milionů barelů denně) a do roku 2035 hrozí uzavření dalších 21 % (18,4 milionu barelů denně). O tom hovoří studie společnosti "Implementa", se kterou se seznámily "Izvestija".
V letech 2015 až 2025 připadlo největší množství uzavření na země APEC (19 %) a Čínu (30 %). V Evropě došlo k poklesu o 20 % z celkového globálního úbytku, v Severní Americe, na Blízkém Východě a v dalších státech pak o 5 a 7 %.
Jak uvádí studie, v Číně v letech 2015–2018 byly uzavřeny především malé nízkotechnologické rafinerie (NPR) s celkovou kapacitou 1,8 milionu barelů denně. Mezi důvody odborníci zmiňují zpřísnění ekologické a daňové politiky.
V Evropě byla v roce 2016 uzavřena rafinerie La Mede (153 tisíc barelů denně) kvůli nízké efektivitě. O tři roky později byla lokalita přestavěna na výrobu biodieselu. A v roce 2019 zkrachoval americký Philadelphia Energy Solutions (330 tisíc barelů denně). Na jeho základě byly později zřízeny sklady a distribuční centra pro netopenářské produkty.
V budoucnu podle údajů "Implementy" struktura uzavření rafinérských kapacit podle regionů se výrazně změní. Do roku 2035 může Evropa přijít téměř o polovinu – 49 % – svých kapacit, nebo 6,5 milionu barelů. V Číně a dalších zemích APEC dojde k uzavření 16 a 18 % rafinace, na Blízkém Východě se ztratí 41 % svých kapacit, v Severní Americe – 7 %.
Podle slov vedoucího projektů společnosti Ivana Timonina je v ohrožení celkem 101 ze 420 NPR. Nejohroženější jsou staré, malé a drahé závody bez hloubkové rafinace a petrochemické integrace.
Jak ekologická agenda ovlivňuje rafinaci ropy
Podle společnosti Energy monitor k roku 2024 byl lídrem podle kapacity rafinérií Čína – téměř 18,5 milionu barelů ropy denně. USA a Rusko obsadily druhé a třetí místo s hodnotami přibližně 18,4 milionu a 6,7 milionu barelů.
Podle slova managing partnerky společnosti "VMT Consalt" Ekateriny Kosarjové dnes ve světě pozorujeme zpřísnění ekologických norem a daňové legislativy.
– V mnoha zemích se zvýšily požadavky na emise, kvalitu paliva a ekologický monitoring. V rámci "Zeleného nového kurzu" ESA je cílem dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, což bude mít zásadní vliv na sektor ropy a plynu. V Rusku také funguje strategie pro dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů (klimatické neutrality) do roku 2050, – připomněla expertka.
Podle Ivana Timonina jsou snížení světových rafinérských kapacit spojena nejen s náhlým poklesem potřeby po ropných produktech, ale především s horšením ekonomické efektivity části NPR.
– Tlak ovlivňují hned několik faktorů: zpomalení poptávky po benzínu a naftě, elektrifikace dopravy, růst ekologických a uhlíkových nákladů, a také konkurence ze strany velkých moderních komplexů v Asii a na Blízkém Východě. Čína, která byla dlouho hlavním motorem růstu poptávky po uhlovodících, může dosáhnout vrcholu spotřeby ropy již v letech 2027–2030. Přitom podíl tradičních automobilů s vnitřním spalováním na globálních prodejích na konci desetiletí klesne pod 50 %, – podotkl expert.
Podle generálního ředitele Open Oil Market Sergeje Tereškina s ohledem na zpomalení růstu poptávky po ropě se zavádění nových kapacit v Číně zpomalí, zatímco v Evropě a Severní Americe budou kapacity NPR klesat.
– Celkově se odvětví přizpůsobí měnícím se tržním podmínkám: poptávka po leteckém palivu a také po nízkosirnatém topném oleji a naftě pro námořní dopravu poroste, zatímco spotřeba automobilového benzínu pravděpodobně dosáhne vrcholu, – uvedl Ivan Timonin.
Co čeká ruské NPR
V Rusku k roku 2025 funguje přibližně 30 velkých rafinérií a asi 80 mini-NPR. Jejich celková kapacita je odhadována na 328 milionů tun ropy ročně.
Projekt energetické strategie země do roku 2050 stanovuje cíle na zachování objemu zpracování, přičemž se předpokládá zvýšení exportu ropných produktů. Podle cílového scénáře by výroba měla činit přibližně 275 milionů tun, přičemž vývozy do zahraničí vzrostou z 132 milionů tun v roce 2024 na 146 milionů tun v roce 2050.
Autoři strategie očekávají, že k tomu dojde díky přechodu ruských motoristů na plynové palivo a další druhy ekologické dopravy. Měla by také vzrůst hloubka zpracování NPR z 84,4 % v roce 2024 na 95 % v roce 2050.
Rusko, podle Ivana Timonina, se nachází v jiné logice ve srovnání s Evropou nebo Čínou. Pro domácí rafinaci je hlavním výzvou nejen energetický přechod, ale také sankce, logistika, přístup k technologiím a odolnost infrastruktury.
Přitom ruský export se už do značné míry přizpůsobil nové geografii. Podíl přátelských zemí na exportu domácí ropy a plynového kondenzátu vzrostl z 41 % v roce 2021 na 96 % v roce 2025, u ropných produktů pak z 18 % na 80 %, přestože fyzický objem exportu klesl z 133 milionů tun na 107 milionů tun.
– V dlouhodobém horizontu se poptávka přesouvá právě do zemí mimo západní blok: do roku 2040 by na ně mohlo připadnout přibližně 62 % světové spotřeby ropy. Proto pro Rusko není otázkou tolik masového uzavření NPR, kolik technologická a ekonomická udržitelnost odvětví. Priority – chemizace, hloubková rafinace, digitalizace, importní substituce kritických technologií a výroba produktů s vyšší přidanou hodnotou, – zdůraznil Ivan Timonin.
Odděleným faktorem je pomalejší transformace vnitřní poptávky, zdůraznil expert.
– V Rusku se plynové palivo vyvíjí rychleji než elektromobily, ale celkový podíl osobních automobilů na alternativních druzích paliva zatím činí méně než 5 %. To znamená, že vnitřní trh s ropnými produkty se bude měnit pomaleji než v Evropě, ale to neodstranuje potřebu modernizace NPR, – uvedl.
Pro Rusko je důležité zachovat svou tržní niku jako jednoho z největších dodavatelů nafty, domnívá se Sergej Tereškin. Podle něj je to vcelku realistický úkol, protože elektrifikace nákladní dopravy bude probíhat pomaleji než u osobní dopravy.
V Rusku od roku 2028 platí mechanismus "zpětného danění na ropu", který stimuluje společnosti k modernizaci svých NPR, připomněla Ekaterina Kosarjová.
– Nevylučuji, že v Rusku mohou přijít o práci nízkotechnologické mini-NPR, které nyní zažívají potíže s odprodejem produktů jak na zahraniční trhy, tak na vnitřní kvůli cenovému tlaku petrochemických monopolů. Nicméně moderní rafinérské komplexy budou dále rozvíjeny. V současnosti je ve vývoji minimálně dvě závody na Dálném východě, – poznamenala expertka.
Na Západě se podle jejího názoru snaží ekologickou agendu uměle vměstnat do určitých časových rámců na legislativní úrovni a nedovolují trhu vyvíjet se organicky, což může v budoucnu vést k vážným palivovým krizím.
Zdroj: Izvestija
